Deník přechodné pěstounky (16): Den D, miminko jde domů!

 

30. listopadu

Dopoledne mi volá teta, že jim pošťák přinesl rozhodnutí soudu. Odpoledne by tedy mohli přijet a miminko by mohlo být konečně definitivně doma! Volám to hned sociální pracovnici a naší klíčové pracovnici z doprovázející organizace.

Tak dneska je den D. Naštěstí se to tentokrát všechno podařilo tak, že jsou všichni připraveni. Odpoledne se u nás všichni schází. Přijíždí naše klíčová pracovnice, teta, strejda a jejich dvě děti. Je krásné vidět pohromadě celou novou rodinu miminka, bude mít pro sebe tolik náručí!

Předem jsme se domluvili, že manžel se bude během předávání se strejdou a jejich dětmi starat o miminko. Já, teta miminka a klíčová pracovnice jsme si sedly do vedlejšího pokoje, abychom si předaly doklady, lékařskou dokumentaci a abychom podepsaly protokol o předání. Klíčová pracovnice pak odešla, aby nás v bytě nebylo tolik.

S tetou jsme si předaly i všechny věci miminka, kufříček, hračky a poslední důležité informace. Má všechno a celá rodina je na miminko nachystaná a hlavně natěšená. Je pro nás moc příjemné vědět, jak se celá rodina na miminko těší... Miminko dostane tolik lásky.

Pak už zbývá jen pořídit pár fotek při odjezdu, které ještě přidáme do deníčku. Aby miminku později mohla jeho rodina vyprávět, jak probíhaly první měsíce života. A kolik tu bylo lidí, kterému na něm a jeho hladkém přechodu do nové rodiny záleželo, a že všechno probíhalo v pohodě a radosti.

Odjezd probíhá moc hezky, obě tetiny děti si hrdě sedají na zadní sedadlo auta mezi autosedačku s mrňouskem a rovnají mu pečlivě plenku pod bradou. Máváme ještě všem na cestu a víme, že se hned zítra uvidíme. Domluvili jsme se totiž společně, že přijdeme na návštěvu, abychom miminku nezmizeli ze světa jen tak ze dne na den.

Tak a jsou pryč. Vracíme se do bytu. Ještě to tam voní po miminku, které právě odjelo domů. Jen tak si sedáme do křesla a chvíli mlčky vydechujeme.

Komentáře